why?

18. listopadu 2007 v 20:23 | issabellkaa |  Povídky
"Proč?" Ptala se sama sebe, přistoupila blíže k okraji střechy.Vystoupala až nejvýše, na ochrannou zídku, má zabraňovat tomu, aby někdo přepadl. Upažila ruce, vítr s ní malinko lomcoval.Připadala si lehká jako pírko, chtěla letět.Alespoň na chvilinku letět jako pták, být jako on, volná a pak už nebýt. Sklopila hlavu, černé dlouhé vlasy jí lechtaly do obličeje. Prudce se podívala nahoru, na oblohu, na které byl vidět nádherný měsíc. Dnes mu byla blíže než kdy jindy. Snažila se na něj dosáhnout. Svit měsíce odhalil její nádhernou bílou, sametovou tvář.Černě podmalovanýma očima ho sledovala, ptala se ho v duchu, proč právě ona. Proč ji nikdo na světě nepověděl, mám tě rád. Proč jí nikdo neobjal? Proč jí nikdo doma neřekne ani ahoj? Proč se jí všichni bojí, stydí se za ní? Vždyť černá není hřích! Záliba ve smrti není ojedinělá! Tak proč? Každý se o něco zajímá, ale ona byla vyjímečná! Znala odpovědi dříve, než byly vyřčeny, věděla co si jiní o ní myslí, aniž-by jí to řekli. Viděla věci, které nikdo nevidí. Věděla předem kdo, kde a jak zemře. Sama se s tím nemohla vyrovnat a okolí ji v tom moc nepomáhalo. Byli na ní zlí, krutí! "Já chci volnost, chci svobodu, chci lásku! Copak toho chci mnoho? Chci pouze to co mají jiní !" Volala do noci, její volání, prosby o pomoc se rozplynuly do ticha spícího města. Schoulila se do klubíčka, čekala asi hodinku, jestli jí někdo bude hledat, jestli si všimnou, že není tam, kde má nyní být.Nikdo si nevšiml, že jako maturant chybí na plese. Opět se postavila na zídku, výška už jí tolik neděsila, zvykla si. Dívala se dolu, vítr si pohrával s jejími vlasy, s jejími šaty, které měly původně okouzlit návštěvníky plesu. Tmavě modré korzetové šaty ze sametu byly pro vítr jak hračička. Vítr si s nimi hrál, nenechal je na chvíli v klidu. Malinko se nakláněla dopředu a pak dozadu. Nikdo z posledních nočních návštěvníků ulice si ji nevšiml. Skočila dolů, plachtila jako pták, viděla přibližující se zem. Před očima se jí objevily trhané obrázky toho, jak se k ní společnost, rodina odvracela. Ve vzduchu se otočila, dívala se na měsíc, jak se jí čím dál více vzdaluje. Na tváři se jí objevil úsměv. Úsměv, který se objevil po několika letech. Natáhla ruku směrem k měsíci… "Sbohem!"
autor: issabellkaa
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama