my Big love, who live far from me

24. listopadu 2007 v 22:55 | merenwen |  Zpovědnice
O prázdninách v roce 2007 jsme jeli do Egypta jako každým rokem. Potápíme se a chtěli jsme zůstat věrní jedné paní u které jsme si dělali kurz.
Loni jsem nejela a tak jsem se letos strašně moc těšila na potápění, vlastně tam kvůli ničemu jinému nejezdíme.
Asi tak 1. tři dny byly jako obvykle slunné a krásné. Užívala jsem si potápění a vše co Egypt nabízel.
Jednou na večeři se objevil krásný černovlasý a modrooký kluk. Vipadal, že mu je tak okolo 18. Byl střední až vyšší postavy krásně osvalený. Tak jak kluci podle mého mají být. Prostě akorát.
Najednou jsem před sebou viděla svůj idol mužské krásy. Tehdy jsem si řekla ,, krásných kluků bejvá" a pokračovala jsem ve stravování. Na snídani jsme chodili moc brzo, takže jsem ho nepotkala na oběd jsme nechodili. Když byl oběd tak jsme byli na lodi,¨ která nás vezla na místo potápění. Na večeři jsem se nemohla dočkat. A povedlo se to byl tam zase. Takhle to pokračovalo pár dní
S moji sestrou jsme se po večeři pokaždé odebrali k jednomu z barů a hráli karty. Jeden večer se tam ten hoch objevil také. Jen jsem ,,slintala". Seděl tam sám a evidentně se nudil. Mě ho bylo tak líto. Když sestra zjistila kam furt koukám, tak se jen zasmála. Po chvilce jsem se jí zeptala jestli by ji vadilo, kdyby s námi šel hrát taky. Ona mi řekla, že jí je to jedno. Pak jsem sní řešila jestli myslí,
že je čech. Bohužel. Přišla jeho matka a já jsem uslyšela němčinu. Ve mně hrklo a krve by se nikdo nedořezal. Všechny mé naděje byly ztraceny. Už jsem ho nemohla okouzlit svoji inteligencí nebo vyprávění ani ničím co je pro lidi v jejich mateřském jazyce samozřejmé.Ale nemohla jsem si pomoct. Stále jsem koukala jeho směrem. Najednou se oba postavili a já se lekla, že chtějí odejít,
ale po chvíli se ten kluk vrátil, ale bez maminky. To byla moje příležitost. S pomocí sestry jsem dala dohromady primitivní větu v angličtině a šla na věc ,,Hello, do you want play cards with us?" Pohlédl na mě tím svým nejistým a nervózním pohledem, který je tak roztomilý a stále se mi zobrazuje. Bylo zřejmé, že mi nerozuměl. Koukal na mě pohledem, který vše říkal. Lekla jsem se, že neumí anglicky, ale chyba byla ve mně. Já jsem to na něj v nervozitě vychrlila takovou rychlostí, že mi nemohl rozumět.,, Can you speak english?" ,, hmm, yes". Poté následovala otázka, která byla stejná ,, do you want play cards with me and my sister?" ,, yes" Byla jsem šťastna. Přisedl si k nám. Má sestra zjistila, že se jmenuje Phillip (Filip). Je z Německa a je mu 15. Já jsem mlčela. Tehdy jsem uměla sotva říct jak se máš natož něco víc. 1. den-večer šla sestra s námi. Ona si s ním povídala a já ho jen obdivovala jak umí anglicky, jak je krásný a bůh ví co ještě. Další dny jsme se procházeli sami. Zprvu to bylo velice nervózní. Ani jeden jsme nevěděli co říkat a ani jeden jsme neuměli moc dobře anglicky. Já Německy umím jen pár slov a tak taky nepřišla v úvahu. Jeden večer byl velice zvláštní. Začal se ke mně tisknout a já dostala strach. Z předešlých vztahů mám velice šatné zkušenosti a bála jsem se co bude dál. Jestli není jako ti ostatní jestli mu jde jen o sex. Nebo tzv. Prázdninová láska. Zavedla jsem na to téma. Ptala jsem se ho jestli by chtěl vztah, který by byl jen na 4 dny fyzického kontaktu. On mi řekl, že jo.
Nevěděla jsem co si o tom mám myslet. Asi tak po hodině. Jsem si to ujasnila a řekla jsem si, že to můžu zkusit. Procházeli jsme se po pláži za svitu měsíce. Zastavili jsme se a já se ho zeptala. Jestli mě považuje za svoji dívku. Chvíli přemýšlel a já se bála co přijde. On řekl, že jo. Asi to bylo dětinské, ale já jsem nevěděla jak jinak. Přeci jen mi mohlo něco uniknout. V angličtině nejsem žádný borec. Chytla jsem ho za ruku a pak následovali 4 krásné večery, kdy jsme se líbali, mazlili a dělali vše co je příjemné ve vztahu. Úplně jsem mu propadla a bála jsem se co přijde až já budu muset odletět. On odlítal o pár dní později. V den odletu jsem byla velice smutná. Myslím, že se mi nikdo nemůže ani divit. Okamžitě co jsem mohla jsem šla za ním a strávila jsem sním poslední hodiny pobytu v Egyptě. Nejhorší bylo, že jsem si na něho za těch pár dní tak zvykla,že jsem nemohla ho opustit. Kdyby to šlo odjela bych s ním do Německa. Jako každý večer jsme s procházeli po pláži, Šli jsem se podívat na klec s op ičkami a na sprite do baru. Pak jsme si šli sednout co nejdál od lidí do takových slaměných tee-pee. Chvíli jsme se mazlili, ale já už to nemohla vydržet a řekla jsem mu co mě nejvíc tíží. Že dnes odlítám, že ho nechci opustit, že ho miluji. On věděl už dávno kdy odlítám, ale nikdy jsme to víc neřešili. Teď přišel den odletu a já jsem byla s nervy v pr…. On mě objal a já se rozbrečela. On mě jen držel a říkal, že to bude dobrý. Už dřív jsme spřádali plány jak se uvidím a tak podobně, ale mě bylo hned jasné, že to asi nevyjde, ale jsem optimista a tak doufám. To nejhorší mělo teprve přijít. Bylo tu úplně poslední loučení. Tehdy na mě úplně dopadla ta strašná věc, že už ho nikdy nemusím uvidět. Možná i na něho. Neovladatelně jsem se rozplakala. Jinak to nešlo. Objímali jsme se. Bylo mi jedno, že stojíme před restaurací kde na nás každý kouká, tehdy mi bylo všechno jedno. Měla jsem oči pro jen pro něho. Jeli jsem autobusem z hotelu a já jsem byla myšlenkami u Phillipa a co teď asi dělá a tak. Chvilkami jsem brečela, ale ještě to šlo. Přijeli jsem na letiště. Letadlo mělo jako vždy zpoždení. Všichni nadávali, že mohli ještě spát. Místo toho
aby čekali na letišti já jsem byla smutná z toho, že jsem ještě mohla být s Phillipem místo abych čekala na letadlo, kterým ani odletět nechci. Přišel čas a já jsem seděla v letadle. Rolovali jsem. Tehdy jsem se rozbrečela a nic mě nemohlo zadržet. Začlo mi téct z nosu a já jsem němala kapesník.
Táta ho měl, ale musela jsem vymyslet důvod proč potřebuji smrkat. Naštěstí jsem měla dříve potíže s ušima při potápění a atak jsem to svedla na to, že to mám od nich, že se mi to uvolnilo z dutin. Vzhledem k tlaku v letadle při vzlítávání…
Dnes je už konec listopadu a stále jsem s ním v kontaktu. Miluji ho a milovat ho budu stále. Je pro mě ten nejdůležitější člověk, kterého znám. Nemůžu na něho přestat myslet a rve mi to srdce, když někdo má rasistické názory na Němce (lépe řečeno když mi někdo řekne,, ty chodíš s tím fašistou"?) a nedají jim/mu ani šanci. Já je osobně taky nemám ráda, ale jednomu jsem dala šanci aby ukázal jaký je a nelituji toho. Leckdo řekne to je ta dětská láska, ale já si to nemyslím. Myslím, že je to opravdová láska. Kdykoliv jedeme autem a vypadá to jako cesta k letišti. Tak se rozbrečím nemohu to vydržet a když se nerozbrečím je mi tak špatně, že bych mohla psát cokoliv co se týká špatné nálady až vražedné. Měl sem přijet na Vánoční prázdniny, ale nevyšlo to. Můj táta není pro ten vztah a máma si prý chce odpočinout. Jeho rodiče nemají na hotel. Mám zkažené celé Vánoce a ještě dlouho po tom.
Chtěla bych poděkovat Aredhel za to co pro mě dělá a za to, že si s ní tak rozumím. Moc mi pomáhá ve chvílích kdy by mi pomohl jen můj přítel.
Děkuji ti Aredhel jsi pro mě hodně důležitý človíček na světě. ,,Opravdového přítele poznáš jen tehdy když ostatní odcházejí, ale on přichází""
tohle o tobě můžu říct a nemusím se bát, že bych lhala - ty jsi ten jeden.
MERENWEN
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dylka Dylka | Web | 24. listopadu 2007 v 22:59 | Reagovat

Ahoj u me na blogu je SONB pls prihlas se mas strasne pekny blog a mas sanci na vyhru

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama